Leden 2014

Někde jinde...

5. ledna 2014 v 22:15 | *Rosie* |  ♥Rosie♥
Stála jsem sama v prázdnotě....v tichu, zrak jsem měla zastřený slzami....v ruce jsem držela ostrou žiletku. Přiložila jsem si ji na zápěstí. Najednou se mi hlavou rozezněly hlasy, které křičely ty nepříjemné věty. Věty, které mě k tomuto zoufalému rozhodnutí dohnaly.Přitiskla jsem ji tam ještě silněji....věty se rozezněly znovu, pečlivě jsem je všechny poslouchala a u každého slova mě píchlo u srdce.....Rozhlédla jsem se....všechno na mě doléhalo...nikde žádné světlo, žádná naděje...zavřela jsem oči a škubla. Zápěstí zapálilo a pomalu se zalévalo nejdřívě růžovou a poté červenou barvou. Nadechla jsem se a vydechla a jako kdyby tím výdechem a tím řezem ze mě vyšli všechny mé problémy. Spokojeně jsem se posadila a zhluboka dýchala. Ta úleva byla tak úžasná! A tahle situace se opakovala a opakovala...ruku jsem měla rozřezanou od zápěstí až k lokti. Pálila mě a při namáhavějším pohybu strupy popraskaly. Ovšem mé problémy neustávaly a okamžiky úlevy se stávaly častějšími...a řezy se prohlubovaly... Několikrát jsem se přistihla jak mi samovolně cuká ruka, v obličeji jsem byla bledá, nejdela jsem a rapidně zhubla...Svou masku jménem ,,Vše je fajn" jsem už zahodila. Ale na otázky Co se děje? jsem neodpovídala...a pak to najednou moje tělo ani moje mysl nezvládli a já padala. Otevřela jsem oči....stála jsem v prázdé místnosti a koukala před sebe. Přímo přede mnou se promítal černobíle můj život...od narození dosud.... Film skončil...vzpomněla jsem si na problémy z poslední doby a cítila jsem že mám na výběr jestli v tom chci dál žít....Vzdechla jsem a jediné co jsem věděla, bylo že tamten život už zpět nechci...to bylo moje rozhodnutí...najednou se vše změnilo a já byla někde jinde....