Květen 2014

Minulost se vrací

29. května 2014 v 20:47 | *Rosie* |  ♥Rosie♥
Odpolední africké slunce se nám opíralo do tváří spolu s nepřívětivým větrem, který sebou nesl Saharský písek. Já a moje jednotka jsme doběhli do stínu trosek rozbořeného domu. Město duchů… pomyslel jsem si když jsem se rozhlédl po zdevastované vesnici. Nikde nikdo, jen zkáza, krutost a zoufalství, které tu dýchalo z každého koutu. Sklonil jsem hlavu a zatnul zuby, když jsem uslyšel další střelbu. Vzápětí jsme se narovnali a útok opětovali. Tak to šlo dál a dál. Možná to bylo několik minut možná hodina. Pak najednou střelba z druhé strany utichla a nepřítel se začal stahovat, ovšem my museli akci dokončit. Pod mým velením jsme vyběhli z krytu a na vlastní pěst pronásledovali útočníky. Náhle před námi vybuchly dva granáty a pak další po stranách, zabily tři muže. Střepina z jednoho zasáhla mého nejlepšího přítele stojícího přímo vedle mě! "Nééééééé!" křičel jsem. "Ede! Ede! No tak! Vzbuď se!" křičel hlas odněkud. Byl jsem ve své posteli, celý zpocený a ztěžka jsem oddechoval. "Co? Co se děje?! Kde to jsem?" rozhlížel jsem se zmateně. " Jsi doma, zlato, doma! Měl jsi noční můru!" tiskla se ke mně manželka. "Ne, to nebyla můra. Jen minulost se vrací." Odsekl jsem když se mi věci trochu ujasnily. Vstal jsem a odešel do kuchyně. Nalil si vychlazenou sklenici vody a dlouze se napil. Když si lidé projdou tím co my, když uvidí to co jsme viděli my, když by byli tam kde jsme byli my, pochopí, že vrátit se už nelze. Vždycky to ve vás bude, nikdy na to nezapomenete, až do konce se budete budit s křikem zpocení hrůzou! Někteří z nás se rozhodli ten konec přiblížit, někteří se vrátili, protože zkrátka pochopili, že do starých kolejí už nenaskočí. Ano, většina z nás tam přežila právě díky myšlenkám na rodinu, manželku, děti. Milujeme je, ale minulost nesmažou. A tak nám nezbývá nic jiného než přesně jako tenkrát- bojovat. Teď je ovšem protivník mnohem silnější. Musíme bojovat s dřívějškem a všedností.